Nedávno jsem dostal následující otázky:
- Není náhodou user story a use case to samé?
- Má smysl vymýšlet akceptační kritéria, když mám popsané funkční požadavky?
- A není vlastně user story a use case jen rozpracováním funkčního požadavku?
Pojďme si to projít. Funkční požadavek je například: Systém musí umožnit přihlášení uživatele. Specifikuje, co je požadováno.
Use case pak popisuje, jak uživatel pracuje se systémem. Tj. v daném, případě by hlavní scénář byl:
- Uživatel otevře přihlašovací formulář.
- Uživatel zadá uživatelské jméno a heslo.
- Uživatel klikne na tlačítko „Přihlásit".
- Systém ověří údaje v databázi.
- Systém zobrazí úvodní stránku a přihlásí uživatele.
Alternativní scénáře mohou řešit situaci, kdy uživatel zadá chybné přihlašovací údaje a obnovu hesla.
User story je „Jako registrovaný uživatel se chci přihlásit pomocí jména a hesla, abych získal přístup k mým datům a funkcím systému.".
Akceptační kritéria:
- Úspěšné přihlášení: Po zadání platných údajů se uživatel dostane na úvodní stránku do 2 sekund bez chyb.
- Neplatné údaje: Systém zobrazí chybovou zprávu „Neplatné jméno nebo heslo" a vrátí formulář, bez odhalení konkrétního údaje.
- Bezpečnost: Po 3 neúspěšných pokusech se účet zamkne na 5 minut; zadání prázdných polí zobrazí varování.
Shrňme si to:
- Funkční požadavek říká, co má systém dělat.
- Use case říká, jak uživatel interaguje se systémem.
- User story říká, proč to uživatel potřebuje.
- Akceptační kritéria definují, kdy je funkcionalita hotova.
Žádné komentáře:
Okomentovat